Co je to vlastně koloid?

 

Koloid, koloid...

     Když slyším, že je něco koloidní, představuju si, že je to něco obrovského, složitého, plného koleček a táhel, asi jako kráčející rypadlo. Nebo ten gigantický robot, co se umí složit na auto, ten mi přijde jako koloid. Každopádně je to určitě něco, co je umělé, vyrobené v obrovské čmoudící továrně a lidskému zdraví nebezpečné.

     Chyba lávky! Základem slova není staré dobré české KOLO, ale KOLLA, tedy řecky klíh. Pojem koloidní tedy neznamená mechanicky složený z koleček a převodů, ale odkazuje k chemické struktuře.

     Koloid je stav, do něhož lze dostat většinu látek, prostě je to jedna chemická látka rozptýlená v jiné. Pozor, rozptýlená, nikoliv rozpuštěná. 

     Základem koloidního stavu jsou dvě látky různého skupenství, jedna zamíchaná do druhé, kdy velikost částic té rozptýlené je v rozmezí 1 nm až 1000 nm. Takže opravdu maličké piplíčky, které nedokážete nastrouhat, nadrtit, namlít. Pro představu - takhle maličké kousíčky si můžete prohlédnout elektronovým mikroskopem, světelný školní mikroskop nebo dokonce lupa vám budou pro kočku. 

     Pokud máte pocit, že jsme se ocitli v té smradlavé chemické továrně a jdete shánět bílý plášť a ochranný štít, klidně si zase sedněte – koloidy jsou všudypřítomné – třeba mlha nebo mraky za oknem, jogurt, mléko nebo máslo ve vaší ledničce, pivní pěna, mýdlo nebo zubní pasta. Koloidní roztok je naše krev.

     Takže teď už je jasné, že je-li něco koloidní, není to zdraví nebezpečné nebo smrtící. Maximálně se po tom v případě majonézy tloustne…

                                                                                                   Vaše                                        

Zlata Konopná