Jak na bércové vředy
Jak na bércové vředy
Bércové vředy (ulcus cruris) je chronické onemocnění, pro které je charakteristická ztráta celistvosti kůže. Představují defekt, zasahující do hlubších vrstev kůže, tedy do škáry. Někdy může prorůstat i hlouběji až na svaly, šlachy a kosti a tím je ničit. Bércové vředy vznikají nejčastěji z žilních příčin (až z 80 %), dále z tepenných příčin, nebo z tzv. diabetické nohy. V postiženém místě dochází k rozkladu tkáně a její nekrotizaci. Místo je velice bolestivé a silně náchylné k infekci. Bércové vředy vznikají nejčastěji u pacientů se sníženou funkcí oběhového systému dolních končetin, kdy spouštěčem bývá i drobné poranění. Nejedná se o dědičné onemocnění, ale dědí se některé příčiny, které k jejich vzniku vedou (rodinné predispozice k žilní poruše).
Příčinou bývá postupné ztenčování stěny žil na dolní polovině těla a takto poškozené žíly pak nejsou schopné transportovat neokysličenou krev směrem k srdci. Vázne tak zásobení dolních končetin kyslíkem a živinami, což se kromě dalších komplikací projevuje také sníženou schopností hojení ran.
K rizikovým faktorům, které mohou přispět k projevení se bércového vředu žilního původu, patří opakované záněty žil, dlouhodobé stání a sezení, opakovaná těhotenství, nadváha a obezita. Ke vzniku bércových vředů přispívá též kouření.
Prevencí bývá pravidelný pohyb, zdravé jídlo, dostatek tekutin, přiměřená váha, odpočinek (elevace nohou).
Při léčení se současně zaměřujeme na odstranění příčiny vzniku vředů a potlačení symptomů. Nejlepší samozřejmě je, když je příčina bércového vředu odstranitelná. V těchto případech dochází ke zhojení vředu a pokud se pacient aktivně podílí na prevenci, lze očekávat příznivou prognózu bez dalšího výskytu obdobných potíží. Základem je obnovit správné funkce oběhového systému dolních končetin. Dobře působí bandážování nohou, obinadlo se motá od prstů, přes patu až pod koleno. Končetina se odlehčuje elevací (nakloněním nohy směrem vzhůru) a minimalizuje se tlak působící na poranění. Snažíme se odstranit městnání krve v dolních končetinách a snížit přetlak v povrchovém žilním systému. Jak již bylo řečeno, můžeme použít elastická obinadla nebo kompresivní punčochy, v indikovaných případech nastupuje i chirurgický zákrok (odstranění křečových žil, ošetření nefunkčních spojek, podvaz žilních kmenů apod.). Lékař také může předepsat venofarmaka.
Rozeznáváme 3 fáze léčby: v první „čistící“ fázi je nutné poškozené místo zbavit nečistot provedením koupele v protizánětlivém roztoku (použijeme koloidní stříbro). Poté je odstraněna veškerá mrtvá tkáň a v případě potřeby jsou podávána antibiotika na potlačení možné infekce (opět můžeme nahradit koloidním stříbrem). Tím se dostáváme do druhé, tzv. „granulační“ fáze, kdy je důležité ochránit spodinu rány před choroboplodnými zárodky, mechanickým drážděním a vysycháním. Vřed můžeme před ošetřením osprchovat vlažnou vodou shora dolů, okolí vředu osušíme měkkým ručníkem. Pokud je to možné, snažíme se nechat ránu otevřenou, každou hodinu zvlhčovat postřikem koloidního stříbra. V závěrečné „reepitalizační“ fázi nám jde o ochranu nově vzniklé tkáně. Důležité je udržovat ránu vlhkou a zabránit tak předčasné tvorbě strupu. Zvlhčujeme postřikem koloidním stříbrem, hojící vřed překrýváme speciálním krycím obvazem opět navlhčeným koloidním stříbrem. Později se podávají přípravky na povzbuzení hojení, aby se rána v co nejkratším čase zacelila. Zde využijeme koloidní zinek. a to jak vnějším postřikem, tak i vnitřním užíváním. Nakonec navineme kompresní obvaz. Rána se musí zacelovat postupně, od hlubších částí směrem k jejímu povrchu. Během ošetřování vředu je ale nutné chránit i okolní zdravou kůži před nežádoucím účinkem sekretu z rány a tím i zvětšováním plochy vředu. Mažeme tedy okolí stříbrnou mastí, v dalších fázích přejdeme na zinkovou mast. Nebo lze obě masti používat zároveň.
Hodně zdraví přeje
Vaše Zlata Konopná